Scéna.cz 

Josef Kajetán Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

V jednom z nejlepších českých klasických dramat Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové nejde jen o spor dvou bratrů a osud kněžny Drahomíry. Do postav Václava a Boleslava totiž Josef Kajetán Tyl promítl i konflikt nacionalismu a evropanství. Novou nahrávku této Tylovy hry s Věrou Galatíkovou v roli Drahomíry uslyšíte na stanici Vltava - Český rozhlas 3 na Nový rok 2OOO ve l4,3O hodin. Blíže k realizaci režisér Josef Melč.

Režisér Josef Melč poskytl našemu periodiku režijní poznámky, které vyjadřují jeho postoj k danému historickému tématu. Nastiňují jeho záměry.
\"S látkou z nejstarších českých dějin jsem se setkal už před lety, kdy jsem inicioval rozhlasovou úpravu a inscenování Vrchlického české trilogie, veršovaných dramat Drahomíra a Bratři. Plán trilogii dokončit závěrečným dílem Knížata byl zmařen cenzurou kvůli tehdejší situaci v Polsku (Stanné právo roku 1981 -- pozn.red.).
Tylovy Krvavé křtiny jsou obrovsky bohaté a zajímavé téma. Patří mezi ta díla s historickou tématikou, která mají tři vrstvy. První zahrnuje vlastní dějinný příběh rodiny Přemyslovců. Upevňování českého státu a spor o jeho politickou orientaci.
Ve druhé vrstvě se autor prostřednictvím aktualizace populárního historického tématu vyjadřuje ke své současnosti. (Tyl napsal Krvavé křtiny v době zasedání kroměřížského sněmu -- premiéra 14.2.1849).
O čem jsou Krvavé křtiny, jaký je jejich objektivní smysl dnes? Tato konfrontace obou předchozích vrstev s naším dneškem vytváří vrstvu třetí.
Půl roku jsem se prodíral a prokousával houštinami Tylovy obrozenské češtiny a zároveň se s hlubokou úctou skláněl před Tylem -- dramatikem. Jeho Krvavé křtiny mně imponují organickým prolnutím všech rovin složité tkáně hry:
Za prvé základní filozoficko-mravní východisko v rovině obecně lidské. Za druhé jasnozřivé vyhmátnutí ústředního tématu \"české otázky\" v rovině civilizační, politické a kulturní. Za třetí bohatě individualizované postavy -- zvláště členů vládnoucí rodiny, s reálnou psychologií, vývojem a s věrojatně vykreslenými vztahy -- v rovině vlastního příběhu.
Hned se mně vynořují trsy otázek. Otázek po nesamozřejmých samozřejmostech. Co je to vůbec národ? Je to skutečně něco \"přirozeného\"? Něco jako biologická danost? Nebo je to jen \"teorie\"? Obdobné otázky se vynořují kolem fenoménu \"s t á t\". Jakou úlohu při jeho vzniku má šíření křesťanství?
Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme? My, Čechové, jejichž pradávným předkům se říkalo Bohemanores. Dějiny vznikajícího českého státu jsou zahaleny neprostupnou tmou. Je to vlastně neprostupná historie Bořivoje a Ludmily, jejich synů a vnuků. Jediná konstanta od doby \"praotce Čecha\" až po naše dny je fakt, že obýváme českou kotlinu a z ní občas \"vstupujeme\" do Evropy.\"
Tolik z režijních poznámek Josefa Melče.
Krvavé křtiny Josefa Kajetána Tyla vznikly ve dvou až třech lednových týdnech roku l849 na kroměřížském sněmu, kdy zde došlo k zásadnímu konfliktu mezi sněmem a vládou. Tyl jako poslanec za unhošťský okres si dobře uvědomoval, že stanovisko vlády znamená konec nadějím na proměnu Rakouska ve stát s demokratickou ústavou. A tehdy nesahá k politickému činu, ale k tomu, co je mu nejvlastnější - píše hru. Hru jen zdánlivě historickou, i když v ní historické postavy vystupují. Ovšem i když Tyl čerpá inspiraci z Palackého, je to především dramatik a tak vytváří dramatický konflikt rovnocenných postav, z nichž ani jedné nedává předem za pravdu. Jeho Drahomíra, Václav i Boleslav tak překvapují jinými významy, než jak je dosud prezentovala svatováclavská legenda, jsou to živí lidé, kteří před nás předstupují s živými otázkami. Jaký je smysl vlastenectví? Co to znamená dobro národa? Jaká je role lidu v dějinách ? Izolacionizmus nebo evropanství?

Josef Kajetán Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
Obraz z dávných dějin. Pro rozhlas upravila Vlasta Gallerová. Jazyková a textová adaptace a režie Josef Melč. Dramaturgie Jana Paterová. Autor hudby Petr Mandel. Stereoscénář Radek Veselý /Josef Melč/.
Osoby a obsazení: Drahomíra - Věra Galatíková; Ludmila - Vlasta Chramostová; Václav - Ivan Trojan; Boleslav - Petr Motloch; Světimíra - Věra Hučínová; Sigibert - Jiří Štěpnička; Chrastěj - Vladimír Ráž; Hněvsa - Josef Somr; Česta - Jiří Holý; Tyra - Jiří Lábus; Podiven + hlasatel - Petr Pelzer; Jindřich Ptáčník - Vladimír Brabec; 1. žena - Drahomíra Fialková; 2. žena - Taťjana Medvecká; B>Velena - Zuzana Stivínová; Popel - Otomar Krejča; 1. lech - René Přibil; 2. lech - Rudolf Kvíz; vojín - Oldřich Vlach; 1. muž, 1. kmet - Steva Maršálek; 2. muž, 2. kmet - Roman Hemala; muž - Martin Sitta; /Zpěv: Aleš Stekláč, Josef Titz, Karel Duchoslav, Karel Zochr, Jan Morávek/. /Hraje: Tomáš Hanák, René Hokův, Aleš Vopelka, Milan Brázda, Karel Kohout, Michal Němec, Milan Bašta/.