Scéna.cz 

George Tabori - Kanibalové

Hra s hrozivým názvem Kanibalové měla premiéru v New Yorku v roce 1968 a shoda okolností kolem jejího uvedení vrátila pětapadesátiletého Taboriho, původem maďarského Žida, s anglickou státní příslušností a americkou adresou zpět do Evropy. Berlínská premiéra hry se konala v roce 1969.
Českou premiéru připravilo v koprodukci Pražské komorní divadlo a Činoherní studio Ústí nad Labem. První premiéra se uskuteční v Praze v divadle Komedie 5. dubna 2003 od 19.00 h, druhá premiéra proběhne 10. dubna 2003 v Malém divadle Setuza.
V režii Jana Nebeského hrají Alois Švehlík, Karel Dobrý, Roman Zach, Martin Finger a další.

V době berlínské inscenace Tabori touto hrou šokoval část německé veřejnosti. Sám nejednou prohlásil, že by si nikdy neuměl představit, že by se právě Kanibalové mohli kdy dostat na německé jeviště. Divadelně „zobrazitelným“ se tak stalo téma v této lokalitě obzvlášť bolestné. Téma holocaustu, zpracované na bizarně otřesném příběhu několika vězňů z Osvětimi. Hra je věnována památce Corneliuse Taboriho (tedy autorova otce), skromného jedlíka, který zahynul v Osvětimi. Text je uveden jako neobyčejný příběh stolní společnosti, vyprávěný potomky těch, kdo se na hostině podíleli, jakož i oběma přeživšími, jimž vděčíme za poznání faktů. Je nutno dodat, že v tomto příběhu se na „hostině“ podává spoluvězeň Špekoun a jediní dva účastníci, kteří tuto lidskou polévku pojedí, nakonec přežijí. Ostatní, kteří se připojili ke Strýčkovu přesvědčení o nutnosti zachování lidské důstojnosti i v nelidských podmínkách, odešli do plynu.
Hru lze také charakterizovat jako otázku po možnostech a mezích lidskosti. Pohybuje se na hraně mezi melancholií a černým humorem. Nejde tedy ani o naturalistické popisy s cílem vyvolat hrůzu a otřes ani o obžalobu a pranýřování viníků. Taboriho humor tu spojuje nevídaným způsobem vtip a bolest, směšnost a katastrofu. O svém otci, který zemřel v roce 1944 v Osvětimi dokázal napsat: „Přeslechli, jak – vcházeje do plynové komory – řekl: až po vás, pane Mandelbaume…“
(podle J. Balvína Taboriho Černé mše)